Krásná, červená, voňavá růže a obtěžující plevel

Minulý týden mi jedna moje klientka přivedla na sezení svého jedenáctiletého syna.

Paní je právě v „drsném“ rozvodovém řízení s manželem a syn se v tom všem „plácá“.

Klučina byl velmi zvláštní, na většinu mých otázek odpovídal pouze slůvkem ANO.

Ťukali jsme a povídali si, ale jakoby jsem se mu nemohla dostat „pod kůži“.

Ale jelikož velmi ráda používám při terapii vizualizaci, tak jsme se do vizualizace pustili. Klučina pookřál, začalo ho to bavit … je to báječná, fungující hra.

Chtěla jsem po něm, aby si představil maminku jako kytičku … viděl červenou růži, voňavou a křehkou, opatrně se o ní staral. Občas totiž mamince ubližuje slovy, tak jsem chtěla vědět, jak to opravdu je … jestli to tak cítí či je to prostě momentální stav z probíhající, nepříjemné situace mezi maminkou a tatínkem. Opravdu si vizualizaci užíval, kytička byla asi opravdu nádherná a péče o ní se mu moc zamlouvala.

A teď tatínek … no tak to byl plevel, který je nepříjemný a plete se… nakonec ho vytrhl ze země, odnesl do jeskyně a v jeskyni uzavřel a už se tam ani nechtěl vrátit …

Evidentně se mu ale ulevilo, vlastně si uvědomil, že maminku musí chránit a opatrovat a otec, který je všechny týrá psychicky i fyzicky, je na obtíž.

Vizualizovali jsme a ťukali ještě spoustu věcí, byla to skvělá hodinka … když odcházel, tak se i usmál a řekl mi, že je mu o dost líp.

Samozřejmě jsme museli ještě proťukávat a povídat si o tatínkovi, nemohli jsme zůstat u toho obtěžujícího plevelu, bylo třeba to zjemnit…

Po týdnu přišla na terapii maminka, říkala, že syn byl nadšený a že od té doby nebylo žádné ošklivé slovo vůči ní, věnuje ji více pozornosti a v případě agrese otce ji chrání.

Co bylo dál … napíšu příště …

… (publikováno se souhlasem klientky) …