„Nebuď Robinson“

Když máme cíl a touhu ho dosáhnout – dokážeme překonat sami sebe …

…limity jsou opravdu pouze v naší hlavě…

Ještě nedávno jsem si myslela, že si své bloky, limitující přesvědčení, negativní vzpomínky, zpracuji s přehledem a lehkostí úplně sama. Vždyť pracuji s technikami emoční svobody, intuitivní kresbou. Ale … mnoha, hlavně těch hluboce uložených a niterních, intimních věcí a událostí se sami nechcete dotknout, vytáhnout na světlo … „ne, to není můj problém, to už mám dávno vyřešené“…tak to jsem si též myslela.

Když máte někoho, kdo ví jak na to, ví jak se zeptat, slyší, rozumí, čte ve vás, nenechá a nabádá Vás … tak rostete, měníte se, vylézáte ze své komfortní zóny, ze své ulity a konečně dáváte lidem okolo vás, celému světu, najevo, že za to stojíte, že umíte, že máte co nabídnout, že už jste sama sebou, že děláte to, co vás baví a naplňuje …

A právě proto i já, byť sama terapeutka, mám svou koučku, vrbu, poradkyni, terapeutku. Každý týden koučink přes skype … fakt každý týden. Je skvělá, má úžasnou intuici a je důsledná. Někdy se mi nechce, mám chuť se vymluvit a zrušit naše „skypování“.

Ale od té doby, kdy mi řekla: „Nebuď Robinson, pojďme na sobě makat“, tak jsem vlastně zjistila, že potřebuji svého Pátka, že to sama prostě na tom opuštěném ostrově s mými bolístkami, splíny, disharmoniemi, limitujícími přesvědčeními fakt nedám. A snad každý týden najdeme něco, kde máme ještě rezervy. Jsou to třeba, pro někoho, úplné blbosti, ale vždy nás posunou … každá i sebemenší změna v myšlení dokáže změnit mnohé.

Každé odblokování ve mě rozpouští strachy a stará přesvědčení o sobě, jež jsem přijala za své jako malá holka. Někdy se jí odhalím tak, jako nikomu jinému doposud, ale potřeba se důkladně očistit od všeho, co mi brání prožívat můj život, mi za to stojí.

Moc mi pomohla a pomáhá se posouvat stále výš a výš, dál a dál. Díky ní jsem „vylezla z ulity“ a začala psát, tvořit nacházení Sebe Sama, děláme semináře, kde si lidí čistí sami své splíny a vytahují strašáky ze svých životů a srdcí … snad i díky ní dělám práci, která mě baví a naplňuje. A já takto zase pomáhám dalším v růstu a lepším „žití“ a jsem za to vděčná.

A opravdu je to jen o pravidelnosti, touze se posunout a potřebě pomoci od někoho jiného, někdy si prostě nepomůžeme sami.  Ale bohužel jsme někdy jen příliš líní na to, abychom sami se sebou něco dělali, udělali ten krok do neznáma…

Když se vám rozbije pračka či auto, potřebujete opraváře, který vám to opraví, poradí…

Když vás rozbolí zub, jde si ho nechat spravit ke svému zubaři, protože to opravdu bolí … když si žák neví rady s úkolem, jde za svým učitele pro radu … a co naše duše?

Ta nepotřebuje opraváře, nepotřebuje radu? Má se trápit a soužit do nekonečna?

Když máme dobrého terapeuta či kouče, poradce, ubíhá cesta k lepšímu životu rychleji … kamarádce se vypláčeme na rameni, sdělíme své bolístky, ale jo, na chvíli, někdy dlouhou chvíli se nám uleví…ale jakmile se objeví něco, co nám připomene naši zarytou vzpomínku, událost, okamžik negativně, ale i pozitivně emočně laděný … je problém znova tady a opakuje se to v menší či větší intenzitě stále dokola… je potřebné opravdu na sobě začít pracovat a opravit to, co nás tíží, bolí a tlačí.

Zkuste se zeptat sami sebe: Jste opravdu šťastní a využíváte naplno svůj potenciál?

Na chvíli se zastavte a podívejte se na to, co z vaší minulosti již dále

nepotřebujete a pouze vám to zbytečně znemožňuje

 mít krásnou přítomnost a šťastnou budoucnost.