A zase ty EMOCE …

Emoce nás spojují se svým lidským aspektem.

Příjemné emoce nás přibližují k lidem a negativní emoce nás od nich oddalují.

Pozitivní emoce nám dávají důvod se s druhými setkávat a negativní emoce se na čas oddělit a uvědomit si, v čem jsme odlišní. Je dobré si uvědomit svou individualitu, abychom pak mohli jít zase chvíli společně.

Schopnosti komunikace přes své emoce se učíme každý den. Není to něco, co terapeut odblokuje.

Terapeut pomůže a významně, ale je potřeba být upřímný, nejen k terapeutovi, ale hlavně k sobě a ochotný na sobě stále pracovat.

Terapeut je někdo, kdo vám připomene, jaké to je být s někým, komu na vás záleží, kdo vás plně vnímá a přijímá vás i se svým traumatem, stínem. Je vám plně k dispozici. Připomíná vám bezpodmínečnou lásku – jak to vypadá, když vám někdo říká pravdu, která vám nebere sílu. Vidí vás, a dává vám prostor se vypořádat se stínem. A pak, když se s tímto pocitem seznámíte, ho můžete najít i jinde a navzájem se tak podporovat se svými blízkými i neblízkými 🙂

Je potřeba to procvičovat. Učíme se na sebe dívat mírnýma očima, být spolu.

Negativní emoce jsou ve společnosti velmi nepochopeny. Bojíme se je vyjádřit a právem, protože rodina a společnost je mnohdy nastavena na rovnítko – negativní emoce rovná se problém, tak to raději potlač a nedělej rozruch, namísto zdravého postoje – negativní emoce rovná se konečně jsem si uvědomil, co mi chybí a důvěřuji, že si to vyříkáme.  Důvěřuji, že mé potřeby budou vyslyšeny a naplněny, teď tu budeš ty pro mě a příště tu budu zase já pro tebe, nesouhlasím s tím, jakým způsobem své emoce vyjadřuješ, ale slyším tě a vnímám tvou bolest.

Velmi často se odmítáme podívat na druhého, když je vyjadřuje.

Ne každý způsob vyjádření emocí je konstruktivní. Je těžké být v přítomnosti lidí, kteří se tak uzavřeli do své bolesti, že nejsou schopni ani trochu naslouchat.

Je velká úleva být v přítomnosti lidí, kteří umí vědomě pracovat s emocemi. Kteří se nebrání procítit to, co se právě děje a nehledají viníka za to, jak se cítí. Kde je dovolena každá emoční reakce, i mlčení.

Jsem ráda za každého člověka, který je schopen si své postoje vyříkat na místě konfliktu, což lze v případě, kdy jsou lidé ochotni otevřít své srdce, naslouchat a na chvíli poodstoupit od svého hlediska, nestranit jednomu z přítomných, neuzavírat se do svého bezpečného povznesení a umět vyjádřit svůj postoj.

Žijeme v době, kdy se učíme emoční inteligenci a důvěřovat si, i když máme každý jiný názor.

Učíme se procítit negativní emoce, napětí v těle, které vzniklo při setkání s emocí. Uznat, že negativní emoce máme v sobě a přijmout, že jsme v minulosti měli důvod se cítit odmítnuti, nepochopeni, nemilováni.

Zároveň se otevřít postoji člověka, se kterým máme konflikt. Pocítit jeho zranění a na základě tohoto zranění se s ním propojit. I když je to zranění někoho jiného v našem okolí, zacházet s ním, jako by to bylo naše zranění. Není totiž možné být proti člověku, když ucítíte, jak je zraněný.

Je to cesta, jak vnímat klid, pohodu, sebelásku …  vzít do náruče své vnitřní dítě a obejmout svůj strach, kamkoliv jdeme … je to cesta k jemnosti … pečovat o svou zranitelnost, o sebe navzájem.

Mezi lidmi chybí emoční výživa, kterou se můžeme nasytit. Buďme k sobě emočně všímaví. Buďme tu emočně pro sebe.

Jaká vaše potřeba ve chvíli konfliktu nebyla uspokojena?

Jak si tuto potřebu můžete naplnit teď?

Teprve potom tu můžeme být pro druhého, naslouchat mu, porozumět jeho emocím a postoji. Poodstoupit od svého postoje a naslouchat druhému, co nám chce říct. Podržet ho v momentě, kdy to potřebuje. Nejde o to s ním souhlasit, ale přijmout tento úhel pohledu a integrovat ho do svého vývoje.

Naučte se říkat ne. Silné emoce také mohou sloužit k tomu, abyste si uvědomili, co už tolerovat nebudete. Pokud jste podporovali někoho, kdo si toho nevážil a neuvědomil si důsledky svého nezdravého chování, tam je potřeba dát hranici a seznámit ho s realitou. Nevzít na sebe obvinění z toho, že jste mu odkryli něco, co nechtěl slyšet. Nenechat na sebe hodit jeho emoční špínu a zátěž. Pomocí zdravého rozumu se postavit za svůj postoj a pevně v něm stát.

Děláte to pro lásku k sobě.

V tomto případě pomáhá si položit otázku: “Co by řekl/udělal člověk, který má rád sám sebe?”