Je jedno, co EGO říká …

Ptáte se někdy, proč se nedostavují žádné pozitivní výsledky, když vkládáte tolik energie a snahy do svých změn a činíte všechny možné kroky směrem ke svým cílům?

Důvodem mohou být přesvědčení, která nosíte ve svém podvědomí, slova, která říkáte, aniž byste si uvědomovali jejich dopad a působení, nebo něco, co děláte či říkáte vědomě, ale nepovažujete to za překážku.

Ovšem, tak jako nevidíte nos mezi svýma očima, nevidíte ani tyto věci.

Abyste si je mohli uvědomit a něco s nimi podniknout, potřebujete nastavit zrcadlo.

No a takovým zrcadlem jsou obvykle druzí lidé.

Vyvolají v nás něco, co ani nevíme, že v sobě nosíme.

Mohou to být myšlenky, pocity, slova či jiné věci, které potřebujete změnit.

Jde však o to, abyste se nenechali strhnout prvotním dojmem a tím, jak na vás situace zapůsobila, protože její smysl leží hlouběji.

Například vám někdo řekne, že vypadáte hrozně a že byste si měli změnit účes nebo oblečení.

No a vy se tím budete zabývat celý den a ono se to vlastně vůbec netýká toho, že byste měli měnit svůj vzhled.

Pokud je to tak, pak vám tento člověk nastavil zrcadlo a ukázal vám, jak málo si vlastně věříte a jak moc se podceňujete.

Se zdravým sebevědomím byste nad takovým soudem mávli rukou a neřešili ho.

Také jsem to v sobě mnohokrát řešila. „Co to máš na sobě, co to říkáš … „, “ Nechápu, jak se můžeš kamarádit s … „, „Ty si snad úplně pitomá … „, „Měla bys se sebou něco udělat, …“.

Spoustu takových „perel“ jsem slýchávala, nejen od rodičů a rodiny, jedné šílené učitelky …

Mé sebevědomí se potulovalo někde v hlubokých, temných lesích a já snad kolikrát ani neměla chuť hledat světlo.

Přitom jsem pro ostatní dělala až moc, kdokoliv si vzpomněl, že něco potřebuje, já naklusala a pomohla. Vždyť  tomu jsme byla naučena, sebevědomí jsem k tomu nepotřebovala. Je to špatně, no tak to dělat nebudu … že je to dobré pro mě … jo tak jo, to udělám, tam půjdu…

Teď zpětně nechápu, jak moc jsem otročila na úkor svého JÁ, na úkor tomu, co jsem cítila a chtěla. Jak hodně mi vlastně ostatní nastavovali zrcadlo a říkali: „Tak ale už se vzchop, je to tvůj život a už konečně jednej podle sebe … buď sama za sebe…“.

Wow, trvalo mi to dlouho, než jsem se na tu svou cestu vydala a půjdu ještě dlouho, vlastně je to nekončící cesta poznání … ale svobodnější, i když někdy trnitá …

A … rady, jak se chovat, co bych měla, jak to je špatně … stále dostávám, poslouchám, naslouchám … ale mnohokrát nad nimi jen pomyslně mávnu rukou a jdu dál.

Ale do zrcadla svého i do těch, která jsou mi nastavována, se dívám někdy ráda, někdy to bolí a někdy tomu i zprvu nerozumím a hledám odpověď PROČ?

Většinou totiž vůbec nejde o to, co vám daný člověk řekl nebo udělal, ale o informaci, kterou jste díky tomu získali o sobě samých. Když si díky tomu uvědomíte, na čem ještě potřebujete pracovat, a uděláte to, projdete velmi pozitivními změnami a přispějete tak i k celkové proměně svého okolí. 

Podobným zrcadlem mohou být i vaše finance.

Pokud strádáte v oblasti peněz, které symbolizují energii hodnoty, pak máte zřejmě nějaké přesvědčení typu:

• Na to nemám, abych byl/a bohatý/á,
• Na to není dost času a příležitostí,
• To si nezasloužím, protože nejsem dokonalý/á,
• Nejsem dost dobrý/á, a tak nemám právo mít peníze,
• Peníze mi nepatří, protože dělám chyby,
• Život vůči mně není spravedlivý atd.

Všechna tato přesvědčení, ať už vědomá či nevědomá, jsou ukazatelem nedostatku sebevědomí, vědomí vlastní hodnoty.

A pokud vyzařujete energii nedostatečné hodnoty, pak se to přirozeně projeví na financích, neboť i ty nesou energii hodnoty – a takto vám zrcadlí, na čem je třeba pracovat.

Místo abyste se chytili do sítě obviňování vnějšího světa z vašeho nedostatku, podívejte se sami na sebe a přijměte svou situaci jako zrcadlo vás samých.

Chcete-li zlepšit svou finanční situaci, zamyslete se nad tím, čemu vlastně věříte.

 

Podobně to funguje také v případě, že si nedáváte dost lásky.

Když sami sebe nemilujete, trpíte nedostatkem lásky. Vaše vztahy vám pak zrcadlí tento nedostatek.

Lidé se mohou zdát odtažití a všechno jako by vás odsuzovalo k osamělosti.

Obvykle začnete obviňovat druhé lidi nebo okolnosti, začnete říkat, jak vám nikdo nerozumí a jak jste přitom srdeční a hodní, a hledáte příčinu venku.

Přitom někde ve vás leží přesvědčení jako

• Nezasloužím si dostávat lásku, když jsem takový/á,
• Nejsem hoden/hodna lásky, když dělám chyby,
• Za to, co jsem tehdy udělal/a, mě nikdo nemůže mít rád,
• Když jsem sám/sama, nemůže mi nikdo ublížit apod.

Možná se prostě bojíte citových zranění, protože jste je dříve už zažili a máte strach z toho, že se budou opakovat.

Někteří si zase myslíte, že druzí lidé vás mohou mít rádi, jen když budete dokonalí a bezchybní.

Vzdejte se nesmyslné a nekonečné honby za dokonalostí.

Je jedno, co ego říká, vy JSTE hodni lásky!

Jen potřebujete milovat sebe samé i s „chybami“ a se vším, co váš rozum tolik odsuzuje.

Spolu s tím vzroste i vaše schopnost přijímat druhé lidi s jejich vlastními chybami, a třeba

i s tím, co se jim zrovna příliš nevyvedlo vůči vám.

Vzroste vaše schopnost odpouštět a očišťovat své srdce od nánosů bolesti způsobené omezeným myšlením a strachem pocházejícím z ega.

Nebojte se svých „chyb“ a nebojte se vzdát se potřeby neustále kontrolovat sebe samé a to, zda zapadáte do představ druhých lidí o tom, jací byste měli nebo neměli být.

Pamatujte na to, že právě takoví, jací jste, máte být.

A jedině tak můžete projít růstem, který potřebujete, a jen tak můžete tomuto světu předat to, co mu můžete předat pouze VY.