Když se odvážíme být tím, kým skutečně jsme 🙏.

Nastal čas.

Už žádné skrývání, žádné ústupky před strachem, žádné čekání na „lepší okamžik“.

Ten okamžik je teď.

Možná jsme dlouho stáli na místě, lapeni v pavučině obav – co když selžeme?

Co když ztratíme něco, co držíme jen silou zvyku?

Co když naše sny budou pro ostatní příliš velké, příliš divoké, příliš… naše?

Ale právě to je podstata nového začátku.

Roztřást pouta, která nás svazovala a konečně vykročit za tím, co v nás dlouho tiše plápolalo.

Když jsme bilancovali koncem minulého roku, tak nás to možná zavedlo do temných zákoutí naší duše. Možná jsme čelili vlastním pochybnostem a bolestem, které jsme před sebou skrývali. Ale právě tam, v té temnotě, jsme objevili odvahu.

Ale teď, právě nyní přichází něco většího. Hlouběji v nás.

Je to hlas, který nás volá k tomu, abychom žili pravdivě.

Abychom věřili své intuici a přestali hledat svolení u druhých.

Protože když jednáme v souladu se svým srdcem, není třeba se obávat, jestli to „bude správné“. Ono to správné už je – právě proto, že to vychází z nás.

A přitom nejde jen o nás samotné.

Jsme součástí něčeho většího, jako jednotlivé tóny v symfonii života.

Svět je unavený, plný bolesti a prázdnoty, kterou nelze zaplnit věcmi nebo hlukem.

Ale každý z nás má moc přinést uzdravení.

Každý laskavý čin, každá upřímná myšlenka, každý okamžik, kdy se rozhodneme pro lásku místo strachu, mění svět – i kdyby jen o malý kousek.

Chceme-li vidět mír, hojnost a léčení kolem sebe,

musíme nejdřív probudit mír ve vlastním nitru.

Odpustit si.

Uzdravit své vlastní jizvy.

Začít si věřit.

A když k nám přijde volání – volání pomoci, sdílení, nebo třeba jen obyčejného naslouchání – odpovězme.

Svět se mění, když se měníme my.

Tohle je naše chvíle.

Chvíle přestat přežívat a začít tvořit.

Přestat se skrývat a odvážit se zářit.

Možná nebudeme perfektní, možná budeme klopýtat, ale právě ty nedokonalé kroky jsou tím, co tvoří náš příběh.

A svět potřebuje náš příběh – takový, jaký je.

Tak pojďme. Odložme váhání, obavy a masky, které už nepotřebujeme.

Pojďme žít tak, jak jsme vždycky toužili.

Protože když následujeme své srdce, vždycky dojdeme tam, kam máme.

S úctou, vděčností a láskou, ❤️

Renata