Strach ze ŠTĚSTÍ?

Tak často mě mí klienti překvapují, jak hluboko v sobě mají strach dělat věci, které se do naučeného konceptu našich rodičů, prarodičů, přátel a známých nehodí.

Tak často řešíme na sezeních nízké sebevědomí, strach z úspěchu, strach z nových možností, nezasloužím si, na to nemám, nikoho nezajímám, tak často mají strach ze štěstí.

No ano, také jsem si těmi strachy, nezájmy, neúspěchy, pohrdáním, zlobou prošla … bylo mnoho proplakaných dní a nocí, kapesníků a polštářů, mnoho sebezničujících myšlenek, nenávistných slov … ale na tu novou, neznámou, neprobádanou půdu jsem vešla, absolvovala hodiny EFT terapií, spousty seminářů a kurzů. Nebylo to ze dne na den, byla to dlouhá cesta, která nekončí, je to nekonečný, ale úžasný proces.

Změnila jsem a stále měním své naučené vzorce myšlení a chování, svá nesmyslná přesvědčení, mažu své zaryté nápisy na zdi, procházím tu cestu, kterou jsem si našla sama pro sebe.

Není to vždy krásná a sluncem prozářená krajina, mnohokrát mi spadlo a ještě spadne spousta slz, krůpějí potu, mnohokrát jsem se otočila a ptala se sama sebe, jestli chci pokračovat nebo jít zpět. Mnoho lidí mě nechápe a možná nikdy nepochopí, možná mi to někdo nepřeje … ale jsem na své cestě sama za sebe a nemusím se před nikým obhajovat a nikomu nic vysvětlovat.

Tak často máme strach vstoupit na neprobádanou půdu?

Proč máme strach ze změny?

Ponecháváme si raději pocity z dětství, dospívání než abychom se odvážili podniknout něco nového?

Kupodivu někteří ani tehdy, když jsou hluboce nespokojení, nemocní a psychicky zranění si netroufají svůj život nově nasměrovat.

Proč máme tak velký strach, že budeme vyloučeni, že raději stále potlačujeme svou přirozenost a jdeme dál cestou, která je nám cizí?

Cestou, kterou určili jiní lidé.

V každém z nás jsou ukryty myšlenky jako:

• Úspěch si musím zasloužit.
• Úspěch má jen ten, kdo tvrdě pracuje.
• Bez práce nejsou koláče.
• Peníze jsou špinavé.
• Muži jsou nebezpeční.
• Opravdová láska neexistuje.
• O sexu se nemluví.
• Kdo miluje, bývá zrazen.

… určitě vás napadne ještě spousta jiných vět, které řídí váš život.

Ke všem těmto větám můžeme přidat ještě všechny ty, které vyjadřují, co si myslíme sami o sobě, jako například:

• Nikdy to neudělám správně.
• Nikdy nebudu mít peníze.
• Vždycky selžu.
• Nejsem vůbec krásná.
• To si nezasloužím.
• Stejně neumím nic zařídit.
• Nevěřím, že z toho něco bude.
• Stejně mě nikdo nebude poslouchat, číst mé články a kupovat mé produkty a služby.
• Ostatní jsou o hodně lepší, chytřejší, rychlejší, krásnější, schopnější …

Myslíme-li si podobné věci, měli bychom se začít ptát, kdo nám je vštěpoval tak důkladně, až jsme je převzali za vlastní.

Pokud v hloubi duše věříme tomu, že si nezasloužíme, aby se nám splnila naše přání, budeme pokaždé zklamáni.

I když si sebevíc přejeme něco jiného. 

Když si však uvědomíme, že ne všechny myšlenky, které máme, jsou opravdu naše, můžeme konečně vzít svůj život do svých rukou.

Přitom nehraje vůbec žádnou roli, kolik je nám let nebo jak dlouho něčemu věříme.

S touto hrou myšlenek můžeme kdykoliv přestat a můžeme dát životu nový směr.

Pochyby nejsou v podstatě nic jiného než něco, čemu věříme.

Je to stejné, jako bychom nesli na těle ceduli s nápisem: „Prosím, jednej se mnou špatně“.

Ihned se nám v životě objeví lidé, kteří nám tyto myšlenky potvrdí.

Záleží jenom na nás. 

Místo toho, abychom pochybovali nebo hodnotili, můžeme zpochybnit naše pochyby.

To chce však odvahu. Možná to nahání strach. Ale jen do té doby, než přijdou první úspěchy.

V životě můžeme dosáhnout všeho.

Můžeme si přitáhnout neúspěch a chaos, nebo úspěch a skvělý pořádek.

Záleží jen na tom, čemu věříme.

Záleží na tom, pro co se rozhodneme.

Záleží na tom, jak sami sobě věříme a jak pevně si za tím stojíme.

PS: Sama za sebe věřím, že jsem se rozhodla správně a jdu tou, pro mě, nejlepší cestou. A vím, že jsem na té mé cestě pomohla už nejedné (nejednomu)  z vás, přiměla k lepšímu životu, změně … už nyní vím, že má nová cesta ten SMYSL má.  A strach ze štěstí? Tak ten už nemám.