Proč mě nenechá jít, když mě stejně nechce?

Dnes s vámi sdílím příběh jedné mé klientky (píši s jejím svolením, jméno je pozměněno).

Žijete-li s partnerem v dysfunkčním vztahu, stává se, že o vás nejeví zájem, dokud se od něho konečně neodpoutáte – a pak jste pro něj neodolatelná.

Chce vás. Vy se poddáte. Pak už vás nechce. Bolí to.

Najdete v sobě sílu odejít. Zase vás chce. Vy se poddáte.

A pak vás zase nechce … a opakuje se to stále dokola a dokola.

Simona celé roky žila ve svazku s mužem, který ji citově vydíral, emočně využíval, neskutečně žárlil a občas prý i, bohužel, padla facka či spíš několik ran a kopanců.

Když ke mně přišla na terapii, byla právě po dalším „rozchodu“ s ním a byla zničená, na emočním dně, schoulená v bolavém, temném uzlíčku, plná bolesti a přesvědčená, že je úplně k ničemu, že si to snad i zaslouží.

„Víš, kolikrát už jsem v sobě našla sílu odejít od něj pro své vlastní dobro, ale on pak přišel zpátky a na kolenou přísahal, že mě opravdu, ale opravdu miluje a že se tentokrát už opravdu změní.

Tolikrát jsem podlehla, uvěřila … tolik milostných SMS a vzkazů jsem od něj dostala … víš, myslela jsem si, že je možná pro mě ten nejlepší, že jiného stejně nemohu mít a tak to zase zkusím.

Zde je malá ukázka toho, jaké vzkazy psal, jak moc ji citově vydíral …

„Musím ti říct, že jsem nikdy k nikomu necítil to, co k Tobě.“

„Moc se Ti omlouvám kvůli tomu, jak jsem se poslední týdny choval, opravdu mě to moc mrzí, napravím to, opravdu Tě miluji.“

„Bolí mě, když říkáš, že už se mnou nechceš být. Jsem úplně zničený, mám bolesti hlavy, probdělé noci a chvíle plné temnoty mě ničí … bez tebe, miláčku, jsem ztracený. Mrzí mě, že jsem ti neřekl, že tě ve svém životě chci. To, že mi pomalu dochází, jak vlastně funguji a proč dělám všechny ty věci, není důvod, abychom se nechali připravit o všechno to hezké, co mezi námi bylo a ještě určitě bude, to Ti slibuji.“

„Já vím, že mě taky pořád miluješ, já Tebe ano. Jsme pro sebe dokonalí.“

„Měli bychom být spolu. Prosím, dej mi ještě šanci! Prosím tě, abys něco tak nádherného nezahazovala. Popřemýšlej o tom, zlatíčko!“

Ano, přemýšlela o tom a dala mu další šanci.

A jak to dopadlo?

Dalších několik let nejistoty, nespolehlivosti, lhaní a podvádění, výměnou za několik překrásných omluvných dopisů. To byla její jediná odměna.

První terapie byla hodně uplakaná, nechápala, proč zrovna ona … ale opět se potvrdilo, jak často a vlastně nevědomě přebíráme vzorce chování od rodičů.

Toto všechno ponižování, bití, alkoholové opojení končící bitím, vídávala a zažívala v dětství. Její otec byl alkoholik, tyran, na maminku neskutečně žárlil a ta ho vždy omlouvala a po mnoha výstupech vždycky vzala zpět.

Když ji děti, když už byli větší, říkali, ať od otce odejde, že to přece nemusí snášet, tak se bála, že nemá kam jít, kdo by je živil, že to snad přejde atd.

Nikdy od něj neodešla, ulevilo se jí, až on odešel navždy (zemřel), starala se o něj i v těch jeho nejhorších chvílích a i tehdy byl na ni zlý a ponižoval ji, péče podle něj nebyla dostatečná … brala to jako svou povinnost, přeci se to tak „musí“.

Co tedy můžete udělat, abyste se nenaletěly partnerovu smlouvačskému syndromu?

Pokud jste přemýšlela, proč vás prostě nenechá jít, když vás přece nechce, zde je několik tipů, které je dobré vědět proč odejít z takovéhoto typu vztahů:

1. Uvědomte si, že vy dva fungujete každý úplně jiným způsobem

Vy toužíte po hlubokém spojení, blízkosti, závazku a trvalosti. On si to přeje také, ale jen tehdy, když od něj utíkáte. Ale když jste mu nablízku a všechno toto mu nabízíte, on se začíná dusit, panikaří a nakonec celý vztah sabotuje tím, že vás kritizuje, stěžuje si, je nespolehlivý, podvádí. To, co funguje na vás, na něho nefunguje.

2. Zpomalte

Pamatujte si, že důvěra se získává, ne dává. Pokud jste se rozhodla dát někomu druhou šanci, protože najednou slibuje, že se změnil a že chce to, co chcete vy, zpomalte. A přemýšlejte srdcem … je spoustu lepších možností, jen si nenechte ubližovat.

3. Nemyslete si, že žijete ve filmu

… ten princ, který se rozhodl opět přijet na bílém koni a opět žádat a žadonit o Vaši přízeň není ten hodný a starostlivý princ z pohádky … probuďte se … je tu realita!

4. Nevěřte tomu, co říká, ale tomu, co dělá

Když se za vámi partner připlazí zpět se slzami v očích a zlomeným srdcem, je schopný vám v té chvíli naslibovat úplně všechno, jen aby vás dostal zpátky. Nejhorší na tom je, že to tak v té chvíli opravdu myslí. Jenže jakmile vás bude mít zpátky, začne se opět dusit a všechno to začne znovu.

5. Nehledejte omluvy pro jeho chování a neobviňujte sama sebe

Obecně jsou k přitáhnutí závazko-fobních partnerů náchylné ty z vás, které překypují empatií nebo tendencí přebírat zodpovědnost za druhé. To pochází z vašeho dětství. Malé děti věří, že ony samy jsou příčinou všeho, co se jim děje, ať v dobrém nebo ve zlém. V dětství ještě není rozvinuta ta část mozku, díky které bychom byli schopni rozpoznat, že dítě není středem vesmíru. Pokud byla narušová výchova – např. alkoholismem rodičů nebo jinou jejich závislostí – často si pak s sebou do dospělého života odnášíte i pocit, že jste příčinou všech oněch problémů.

A to vás dělá snadnou kořistí pro chaotiky, závislé, narcisty, žárlivce, tyrany a podobné typy.

6. Starejte se v první řadě sama o sebe

Když váš ex přileze zpátky zlomený, s krvácejícím srdcem, protože mu chybí vztah, který sám zničil, je pro vás přirozené honem přispěchat a napravit to.

Všímejte si ale těchto svých impulsů a dobře si rozmyslete, zda jsou skutečně oprávněné.

Zeptejte se sama sebe: „Co právě teď potřebuji? Co by mi pomohlo stát nohama na zemi, v klidu, míru a vnímavosti?“ „Opravdu se chci vrátit k někomu, kdo mi tak ubližuje, copak to bez něj nezvládnu?“  Dejte na svou intuici, poslouchejte srdce a nepodléhejte okamžitě jeho rozpoložení. Zvládnete to, jste úžasná žena, jen si představte těch tisíce možností, jak si život užívat … ne přežívat.

Proto tu nejste!

Je třeba si uvědomit, že nekonečné sliby, jak se druhý změní a jak už to nikdy neudělá, se nikdy nesplní a že čekat na to, až se vztah se zneužívajícím člověkem zázračně promění ve vysněnou pohádku plnou lásky a společně překonaných překážek, je ztrátou vašeho drahocenného času. Přestože je šlechetné přijímat druhé i s jejich chybami, mít s nimi trpělivost a dávat jim šance, existují jisté hranice. Pokud je evidentní, že šance, které druhému dáváte, přicházejí nazmar, že nic z toho, co vám bylo slibováno, se neplní, a že vaše ochota přijímat a milovat druhého nepodmíněně vám přinejmenším není opětována, je načase uvědomit si cenu svého vlastního života, který jste nepřišla protrpět a promarnit v destruktivních vztazích, které pomalu, ale jistě rozkládají vaši osobnost.

Bez ohledu na to, zda jste zneužívány „vážně“ a nebo „jen trochu“, nikdo z vás si nezaslouží něco takového trpět a nikdo z vás si to nemusí nechat líbit. Možná si myslíte, že když chování druhého trpíte, jsme ušlechtilé a ohleduplné, ale vůči sobě samé – vůči své duši, svému tělu, svému životu – se chováte ohavně, pokud někoho necháváte, aby vás týral, ať už jakýmkoli způsobem, v jakémkoli vztahu.

Je na čase si uvědomit, že toto všechno NENÍ v pořádku. Zasáhněte, aby vám už ubližováno nebylo. Protože VY jste ta, kdo za sebe zodpovídá.

Stejně tak jako Simona, která nakonec pochopila, že tento vztah je k ničemu a nikdy z něj nevzejde již nic dobrého.

Konečně se od něj odpoutala a začala žít, užívat si života. Chvíli ji ještě trvalo, než si našla jiného muže, protože si vše dávala za vinu a myslela si, že ona je strůjcem utrpení, že ona si to vlastně zaslouží. Ještě několik terapií proběhlo, než jsme vyčistily všechna nesmyslná přesvědčení a pravdy o sobě, než se změnilo její vyzařování, ale tak jak se krásně odlupují slupky z cibule, odlupovaly jsme i my vše neprospěšné … až ji život konečně ukázal lásku, láskyplnou náruč a  klid.

👉LIMITOVANÁ NABÍDKA … Ukotvená ve své ŽENSKÉ SÍLE. 👈